Když jsem popvé slyšel tenhle nový kousek, byl jsem docela nadšený. Rytmus opět přezul své boty Gucci a tentokrat ho můžeme slyšet i zpívat. Celé album je oblečené do nového elektricky popveho kabátu. Patrikovy texty tentokrát nejsou o nechutnosti moderní doby, (kam co si budeme povídat, patrí i on) ale jsou i o lásce a nějakých těch životních osudech. Jsou rám ale i dva songy pro masochistické posluchače, ve kterých nám Rytmus neustále nadává. Ano, mám na mysli Hovnam neodpovedam a I heard about. Ta první je spíše kontroverzní svým textem, ale ta druhá je prostě divná. Pocinaje samochvalným textem a konče divnymi dětskými výkřiky v refrenu. Tahle píseň je podle mě Patrikova prohra tohohle alba. Naopak cislem jedna je píseň Děti stracenej generacie. Výpravný text a krásným a chytlavým refrenem se k sobě suprově hodí. Konečně, porovnejte sami. Za zmínku stojí i Nehladam a Bez mami bez otca. Ta první vypráví o jeho rozchodu a je krásně "upřímná". Druhá - šestiminutovka nás prostě nabádá, abychom si šli za svým snem ať už jsme na tom jakkoli. Rytmus s ní ukončil desku tak bravurně, že před nim musím smeknout. A odpověd na úvodní otázku zní: Ano. Pokud to budeme brát tak, že se Patrikovo nové album posunulo kupředu.















