Náš učitel češtiny nedávno prohlásil, že nám všem jde jen o sex (v souvislosti se surrealismem). Je to pravda, nebo není, podle mě je to otázka hodná zamyšlení, protože některé členky něžného pohlaví argumentují tímto: Tobě vůbec nejde o mě, o mou duši, jde ti jen o sex, o moje tělo.
Jen dopředu ríkám, že mluvím z vlastní zkušenosti a samozřejmě neházím všechny do jedné škatulky.
Takže já hned vyvrátím to výše napsané tvrzení. Ne dámy, nám jde o sex všem úplně stejnou měrou (globálně). Jediný rozdíl mezi námi je ten, že my chlapi si o sexu povídáme asi o něco otevřeněji. To ale neznamená, že mluvíme o našem osobním sexu, ale o sexu obecném, v tom je také trochu rozdíl.
Jinak se všichni těšíme na to, až se dostaneme s tou milovanou osobou do postele, ale to přece neznamená, že vás nemilujeme, právě naopak.
Jinak jistě znám plno lidi (mužů i žen), kteří si prostě nezávazně užívají, to už pak ale nemá se vztahem nemá nic společného, když s někým jen spíte, pak můžete pronášet taková tvrzení, jako výše (pak ale asi není na místě se tomu divit). Ale ve vztahu to funguje většinou jinak.
A teď zpět k původní myšlence. Asi je pravda, že nám o sex jde, protože je to přece jen jeden z našich pudů, někdo to tak nebere a někdo bere. S naším češtinářem né vždy souhlasím, ale tontokrát mu dám do jisté míry zapravdu.














